Logo
Zlaté rady Zlaté zprávy Otázky Vstup RS
Mění Vámi zaslané peníze v ryzí zlato!
Bez závazků a povinností zasílat peníze pravidelně!
Zlato nebo peníze zpět jsou stále k dispozici!
PRÉMIE VE ZLATĚ KE KAŽDÉ 1 000 Kč!
PENÍZE ZLATO SPOŘENÍ CENY PRÉMIE REFERENCE KONTAKT

INFLACE - Zloděj, který ožebračuje všechny uživatele peněz

Pokud se v ekonomice zvyšuje objem peněžní zásoby rychleji než se zvyšuje výroba statků zboží a služeb vzniká inflace.

Vlády sahají k tomuto nezodpovědnému jednání, za účelem vyhnout se nepopulárním daním či demonstracím a nebo jednoduše k získání důvěry voličů i jiných vlád, tolik potřebné k akceptování její měny v plné výši.

Inflace je však především přerozdělováním bohatství. V okamžiku, kdy jsou nově vytvořené peníze vpuštěny do oběhu, všichni držitelé hotovosti ztrácejí. Ti, kdo se však k novým penězům dostávají první, naopak na jejich úkor získají, protože mohou za staré ceny nakupovat novými penězi. Za běžných okolností každá bankovka odpovídá nějaké službě, kterou její současný majitel musel předchozímu poskytnout, aby ji získal. Může to být například mzda, která je vyplácena za poskytnutí pracovní síly. Nové peníze však nemusel jejich majitel nijak pracně získávat na trhu, namísto toho byly pro něho vytvořeny prakticky odnikud. Jsou kryty právě prací všech držitelů hotovosti. Jak peníze prostupují ekonomikou, lidé si uvědomují, že došlo ke změně jejich hodnoty, že ztrácejí hodnotu. Ti, ke kterým dospějí jako k posledním, ztrácejí nejvíce, protože už po jistou dobu byli nuceni platit nové vyšší ceny, zatímco jejich příjmy se ještě nezvýšily na novou úroveň.

Nejprve se peníze objevují v bankovním sektoru. Tyto tzv. mocné (bezhotovostní) peníze vytváří sama centrální banka. Ta je může zapůjčit státu a také komerčním bankovním domům. Ty nad nimi vytvoří samy mnohonásobek původního objemu, což jim umožňuje od roku 1989 zrušení krytí peněz zlatem a přechod na systém bankovnictví částečných rezerv. V dalším kroku se peníze dostávají ve formě úvěrů a za vydatné pomoci pomocí peněžních multiplikátorů do oběhu. Kdokoliv si půjčí, tak získává nové peníze za nižší úrok, než jaký by převládl na svobodném trhu. Naopak ti, kdo své peníze spoří, jsou ochuzeni, nižší úrok je připravuje o část výnosu.

Nejtvrději inflace dopadá na lidi, kteří z nějakého důvodu nemohou změnit podmínky smluv, které uzavřeli. Mohou to být například penzisté, kterým nejsou důchody zvyšovány spolu s inflací.

Inflace způsobuje, že cenový systém přestává plnit svou roli. Jsou to právě ceny, které informují každý subjekt na trhu o relativní vzácnosti různých statků. Inflace tyto signály narušuje.

Přerozdělování bohatství provází proměna celé struktury ekonomiky. Ti, kdo získávají, mají jiné preference než původní majitelé peněz. Jejich spotřeba je odlišná a proto se musí celé hospodářství této změně přizpůsobit. Změna rychlosti tvorby peněz je proto s jistým zpožděním doprovázena odpovídající proměnou struktury různých odvětví.

V okamžiku, kdy dojde k rychlé kontrakci objemu peněz v ekonomice, nastává recese. Lidé a podniky náhle v důsledku deflace postrádají hotovost. Mnoho projektů, které se dříve zdály být výhodné, musí být ukončeno. Zastavení inflačního přerozdělování představuje konec odčerpávání peněz z rukou držitelů hotovosti, ti se tedy opět navrátí ke své původní spotřebě. Z toho plynoucí nutnost strukturních změn dále přispívá k prohloubení šoku. Pokud nedochází k dalším narušením, zhruba po šesti měsících až roce se hospodářství zotavuje, adaptuje se na nové podmínky. V ten okamžik však obvykle bankovní systém začíná opět produkovat nové peníze. Tento hospodářský cyklus nezodpovědnosti se opakuje v celém světě často a může přerůst v hyperinflaci, která připraví obyvatelstvo během krátké chvíle o všechny jistoty a úspory. Hyperinflace je takový stav inflace, kdy se ceny vždy zdvojnásobí během několika hodin a za rok se mohou zvýšit i více než milionkrát a tak i 40 let vydatného spoření může stačit sotva na jednu krabičku sirek. Následující informace tak mohou mít i nevyčíslitelnou cenu.



Hyperinflace - Německo 1923

Na začátku první světové války v roce 1914 německá říšská banka zrušila směnitelnost marek za zlato. Lidé již nemohli své bankovky přinést do banky a požadovat zlato, zůstaly jim v rukou jen papírové peníze. To byl osudný okamžik, který umožnil roztočení kol inflace.

V dalších letech říšská banka ochotně pomáhá financovat válečné výdaje. Přestože se množství peněz se během války zvýšilo čtyřnásobně, německé vládě stále zoufale chyběly prostředky k úhradě výdajů. Vyhledala tedy opět pomoc říšské banky, která natiskla nové marky, s nimiž vláda mohla platit za své výdaje.

V říjnu 1923 vláda hradila více než 99% svých výdajů nově natištěnými markami. Pouze 0,8% jejich příjmů tvořily daně. Do konce roku 1923 banka natiskla přes 496 trilionů marek. Pro říšskou banku pracovalo 300 papíren vyrábějících bankovní papír a bankovky se tiskly dnem i nocí ve 150 tiskárnách na 2000 tiskařských strojích.

Kupní síla peněz tak tedy doslova mizela před očima. Dělníci dostávali výplatu dvakrát denně, některé podniky v době největší krize i třikrát denně. Pracovníci pokaždé měli půlhodinovou pauzu na vyřízení nákupů, protože pokud by otáleli do konce pracovní doby, donesli by domů ani ne polovinu jídla pro své děti, než když nakoupili ihned. V listopadu 1923 stál bochník chleba 140 miliard marek. Během let 1921 - 23 činil nárůst cen zhruba 5 000 000 000 000 (bilionů) procent.

Obchodníci nestíhali neustále měnit své ceny a uchýlili se k metodě multiplikátorů. Ceny byly stanoveny jako součin uváděné ceny a určitého faktoru. Uváděné ceny se tak neměnily, ale obchodníci pouze každou chvíli měnili jen násobící faktor. Ten se určoval z aktuálního kurzu marky k dollaru.

Banky zaměstnávaly stovky operátorů na telefonních linkách, kteří se po zvednutí telefonu ohlašovali slovy "Sto miliard, prosím. Hezký den". To znamenalo, že v tuto chvíli se americký dollar prodává za sto miliard marek. Obchodník podle toho zvýšil násobící faktor a za hodinu volal znova. To už mohl být kurz například sto deset miliard marek za dollar.

Německá hyperinflace zasáhla všechny občany Německa, nejvíce však střední třídu, chudí totiž neměli žádné úspory a tak neměli co ztratit. Naopak bohatí byli dost chytří a rychlí, aby své úspory přesunuli do bezpečnějšího zahraničí. V roce 1913 byla hodnota všech hypotečních úvěrů v Německu 10 miliard amerických dollarů. Po deseti letech, na konci roku 1923 by k úhradě postačoval jeden jediný americký cent.V roce 1924 byl hyperinflace ukončena měnovou reformou s poměrem jedna ku jednomu biliónu.



Hyperinflace - Maďarsko 1946

Za maďarskou hyperinflací stála jako vždy státní banka. Ta rozhodla o obrovském nárůstu tisku nových papírových peněz, ze kterých vláda kryla své výdaje. I když zkušenosti Německa a Ruska dvacátých let byly naprosto jasné a děsivé, maďarská vláda se z nich nepoučila.Výsledkem byla zničená ekonomika a ožebračení všech lidí, kterým po druhé světové válce ještě zbýval nějaký majetek.

Cenová hladina vrostla v Maďarsku od roku 1941 o 4,19 trilionu procent, tedy. V roce 1946 činila míra inflace 19 000%. V nejhorším měsíci červenci 1946 se ceny ztrojnásobily.

Poštovní známka v roce 1946 stála 500 000 000 000 000 000 Pengö, proto pošta přestala psát cenu na známky a nahradil ji pouze textem "známka na dopis". Maďarská inflace skončila měnovou reformou a vydáním Forintu v poměru 1:400 000 000 kvadrilion Pengö.



Hyperinflace - Jugoslávie 1994

Další nejdelší a nejhorší epizoda inflace v historii Evropy se odehrála v Jugoslávii za vlády Slobodana Miloševiče v letech 1993 - 94. V lednu 1994 činila míra inflace 300 milionů procent. Během 15 měsíců vzrostly ceny zhruba o 5000 bilionů procent.

Na vedení nákladné války a vydržování více než milionu válečných uprchlíků však Vláda neměla peníze. Jak je co nejjednodušším způsobem získat? Stačí si je vytisknout! Začaly se tedy tisknout nové peníze, přestože ekonomika vykazovala nevalné výsledky.

Peněz bylo v tu ránu tolik, že úspěšně roztočily kolotoč hyperinflace. Všechny úspory, které měli lidé v bankách, se během krátké chvíle staly naprosto bezcenné. V kdysi plných a standardně zásobovaných hypermarketech najednou nebylo nic, většina regálů zela prázdnotou.

Lidé, kteří měli styky v bankách, a dostávali tudíž své týdenní mzdy dopoledne (a někdy i něco navíc v podobě naturálií, např. mouku, cukr), mohli počítat s tím, že si za tuto mzdu nakoupí zboží základní potřeby. Ostatní, na které přišla řada s obálkovou mzdou až odpoledne, měli smůlu a za své vydělané peníze si mohli koupit leda kilo brambor nebo několik žvýkaček. Řadu lidí přivedla ekonomická situace k naprostému zoufalství i k sebevraždám, které však režim účelově skrýval.

Funkci oběživa z větší části nahradily cigarety a na vrcholu paniky už se ani marky nepřijímaly. Spousta starších lidí přeživších koncentrační tábory za druhé světové války nacházela v těchto situacích řadu paralel. Jugoslávie se stala jedním velkým vězením, kde peníze ztratily funkci oběživa a země se vrátila zpět ke směnnému obchodu.

Našli se však i lidé, kteří skupovali podniky, obrovské pozemky a luxusní nemovitosti na úvěry, které vlivem hyperinflace získali téměř zadarmo. Jugoslávskou hyperinflaci ukončila měnová reforma a vydání nového dináru.



Hyperinflace - Zimbabwe 2008

Míra inflace (2008-2009) dosáhla v Zimbabwe 13,2 miliardy procent měsíčně (516 kvintilionů procent meziročně) a mohla by tak brzy pokořit rekord všech dob. Ten zaznamenalo v roce 1946 Maďarsko. Africké zemi se tak již "podařilo" překonat druhé místo Jugoslávie z roku 1994.

Pro obyčejné lidi v Zimbabwe znamená hyperinflace doslova pohromu. Jsou nuceni peníze utratit okamžitě po jejich obdržení, jinak rychle ztratí svou hodnotu. Jde doslova o každou minutu, protože ceny rychle rostou a každých 32 hodin se zdvojnásobí.

Když ráno dostanete 1 000 dolarů a hned je neutratíte, klesne do večera jejich hodnota na šest set dolarů. Cesta do práce Vás každý den stojí dva americké dolary, než dostanete výplatu na konci měsíce, stihne ji inflace znehodnotit po přepočtu na jeden dolar. Jaký smysl má v takových podmínkách jezdit do zaměstnání?

Na začátku stál rohlík jednu dolar... za 7 dní podražil na 64 dolarů během dalších 7 dní na 8192 dolarů... a pak už to šlo z kopce... další týden byla pokořena milionová hranice a po měsíci, kdy cena rohlíku přesáhla 134 milionů dolarů za kus, už prodavači cenovky ani nevypisovali. Nevešly by se jim totiž do krámu.

Země trpí největší inflací na světě. Minulý týden se například v Zimbabwe vydala 100 biliónová bankovka, která stačí na jeden bochník chleba, nebo tři vejce. Z hyperinflace devastující zimbabwskou ekonomiku se ale mezitím stal celosvětový fenomén a z jejího symbolu, modré stobilionové bankovky, vyhledávaný sběratelský unikát. Zimbabwe je tak patrně první zemí v historii, kde některé bankovky mají menší hodnotu než útržek toaletního papíru a kde se vyplatí zatopit hromadou papírových bankovek více než jedním polenem dřeva.

Zimbabwe je mimo jiné i odstrašujícím příkladem politického vlivu na vytváření peněz. Nemůžeme si tedy naivně namlouvat, že "nám se to nemůže stát". Česká i evropská měna jsou v podstatě stejné jako zimbabwský dolar. V centru je státní monopol na emisi peněz, vynucený oběh, a užíváme si všech důsledků existence nekrytých státních peněz jako třeba úvěrové "boomy".



Hyperinflace - ČR 20??

Oproti Zimbabwe máme o trochu více štěstí... evropské centrální banky se "zatím" těší relativně značné nezávislosti na politicích a jejich perverzních choutkách manipulovat s měnou.

To, zda se přízrak eskalující inflace zjeví jednou i u nás a umožní politikům legálně zcizit veškeré naše úspory, závisí jen na tom, jak dlouho vydrží nezávislost centrálních bank.

Ochrana se proti hospodářskému krachu a hyperinflaci není nijak složitá. Stačí vědět, co si udržuje hodnotu, když se hodnota peněz hroutí.

(C) 2011 * Všechna práva vyhrazena Script & Design *  *